Co by se stalo, kdyby..??

13. února 2012 v 14:07 | Sora
To je otázka, až za hrob...Co by se stalo, kdyby sem byla lepší, hezčí, chytřejší ?..Slov k této otázce je mnoho, ale někdo to nemůže vědět co by bylo, kdyby byli jinačí...Vím to já ? Možná, nebo ne ? Sama jsem zmatená vším. Pochybuju, ale jedno vím jistě : Já jsem Já a tak to zůstane a nikdo to nezmění jedině já...a to nechci, chci být sama sebou, chci být originál..ale chtít je pěkná vlastnost co ?
No, dá se říct, že dnes je pondělí a mám špatnou náladu..tak toho moc nenapíšu, ale jedno vím jistě. Člověk se v životě musí snažit, aby něčím byl, aby nějak vynikl. A aby z něho něco bylo, po celý život se učíme něco nového, každý si jde za svým snem. A kdo nemá sen není člověk :)...Ale co by se stalo, kdyby byl na světě člověk co nemá žádnou představu o svém životě ?...Jak by to tu vypadalo ?
Co si o tom myslíte vy ?
 

Fobie ze tmy-správně, nebo špatně?

6. února 2012 v 15:25 | Sora
Dobře, já to beru, že né každý člověk miluje tmu jako já :D
Jsem noční tvor, moje aktivita je největší v noci, i když je pořádná tma..tak nechápu že v ní vidím. Nikde žádné světlo, ale já prostě vidím v tmě. Pohybování v ní mi vůbec nevadí. Ale to bylo tak od věci :D
Mnoho lidí má určitou fobii ve tmě, bojí se jí. Ano tma je nepředvídatelná, nikdy nevíme co v ní je, co se v ní ukrývá, proto se nám zdá tak strašlivá. Stíny na nás vrhají strašlivé představy, o kterých by se nám nesnilo. (Někteřím možná ano.) Já jsem typ člověka co rádo vyhledává nebezpečí, vzrušení z nějaké akce v úplné tmě. Jak už jsme zminovala nazačátku, jsem noční tvor. Lidé kteří se bojí tmy, v ní většinou hledají různá zákoutí těch nejhrůznějších podob co existují. Fobie ze tmy je stejná jako každá jiná fobie, je člověk a ten se něčeho bojí a nechce to překonat, ale pokud to překoná fobie se stratí a člověk je volnější, plnější. Každá fobie se musí jednou překonat, přeci člověk nemůže žít se strachem z jedné věci po celý život, nebo ano ? Tak či tak, se tmou se člověk setkává každý den, je pravda, že realita je dnes jiná. Ve zprávách slyšíme, že ten a ten byl unesený. Ano to je pravda, ale je to zase jiný strach, strach o tu osobu. Je mnoho spekulací na toto téma. Já to chápu takhle, že né každý člověk je Nebojsa :-)
Jaký máš ty na to názor ? Podělíš se s ním ? ;-)

Zrada

27. ledna 2012 v 16:25 | Sora |  Write
Proč jsem zase já za tu špatnou? Já tě tam nenechala stát. Já od tebe neodešla. Já jsem to takhle nechtěla. Byla to tvoje volba. Tvoje věc. Říkáš že mě miluješ ? A potom ani nebojuješ. To je vážně smutný. Takže celý to bylo založený na lži? Ty jsi mi prostě lhal ! No a co, komu to vadí že jo. TY jsi přece v pohodě. To je to nejdůležitější. Tebe se to ani nedotklo. Proč taky ? Nemiloval jsi mě. Kdyby ano, neodešel by jsi. Nezachoval by jsi se takhle. Neopustil by jsi mě. ...Víš co je zvláštní? Všichni mi to říkali. Jaký to je, vědět tohle ? Jenže já kráva se do tebe zamilovala. Zamilovala, úplně totálně. Jenže já nečekala, že narazím.
Jsi pro mě přítomnost, a nevím jak dlouho mi bude trvat než nad tím jen mávnu rukou a řeknu si - seru na něj . Trošku se bojím, že mi to bude trvat, ale sakra dlouho.
 


Zima

21. ledna 2012 v 14:23 | Sora |  Write
Z nebe padá cosi bílé,
K zemi se snáší oblaky.
Proč je mi zima, proč tu musím stát ?
Dál se ptám, další otázky v hlavě se mi honí
A mráz mi po zádech běží dál.
Co každá bíla vločka to chvění
Znovu se ptám : Proč tu musím stát ?

Hlava mě bolí a v bělavé dáli bílo jest,
Stojím tu dál v tričku tenkém
Mráz mi po pažích běží.
Co dál si mám myslet ?
Co dál vím..?
Natáhnu ruku, sníh mi na ni padá
Rozpouští se a v dálce plaká.

Co dál si mám přát ?
O čem dále snít, zdá se mi o krásném žití.
Tam dole, kde slunce není
a sníh se léčí, já musím stát.
Vánice sílí, chlad se po mě šíří,
Ale já pořád musím stát.
Jsem zakletá, nebo se mi to jen zdá ?

Jako jarní kvítek uvadá, já stojím dál.
Za pár let, bude mi dáno jest
Jako jarní kvítek zavržen, já budu též.
Zima je krutá, a dál nevím co psát.
Sedím tu na kraji jeskyně,
V dlaních tváře opírám, přemýšlím co dál.
Přemýšlím o životě, o té zlaté hroudě,
Co tam v dáli stojí, a na mě čeká dál.

Pomsta >>

9. ledna 2012 v 20:11 | Sora |  Téma týdne
Pomsta nebo mír ? Co si vybrat ?
Když se s vámi rozejde přítelkyně a vám to ublíží, může se stát, že začnete přemýšlet, jak jí tu "křivdu" později vrátit. Dostanete chuť ukázat jí, jak jste se cítili vy a jak vás to zranilo. A pak jen čekáte na vhodnou příležitost, kdy se jí budete moci pomstít. Ona ublížila vám, vy ublížíte jí. Oko za oko, trápení za trápení, bolest za bolest.
Kocháte se představou, jak bude skvělé všechno jí oplatit, aby také ochutnala to, co navařila vám. Milovali jste ji a opustila vás nebo si dokonce předtím našla jiného! Tohle jí nedarujete, musí trpět. A už se v duchu mazlíte s představou, jak jí bude zle, až s ní skončíte. Nikdo s vámi přece nebude zametat! Když si představujete, jak jí bude mizerně, máte po dlouhé době zase chuť se usmívat.

Tak o tomhle přemýšlí hodně lidí po rozchodu a někteří to i zrealizují. Ale potom jsou velmi překvapení, že msta nemá takovou skvělou chuť, jak si představovali. Chutná totiž jen chvilku a pak zhořkne na jazyku. Člověk je najednou zase tam, kde byl předtím a navíc má z toho celého nepříjemný pocit.
Víte, kde je háček? Proč to nefunguje a proč se potom nedostaví pocit očekávané úlevy?
Nelze se totiž mstít člověku, který vám neublížil úmyslně. Není mu co vracet. Není tam žádné něco za něco a tím pádem je vaše pomsta jen hloupý čin, který ten druhý nechápe a ani nepochopí jinak, než jako vaši osobní slabost. Vaše bývalá vám neublížila schválně, i když si to můžete myslet. Aby bylo vidět, jak rozdílný pohled může být na jednu věc, nabízím pár ukázek.
On: Rozešla se mnou a našla si jiného. Tolik jsem ji miloval, hodně mi tím ublížila.
Ona: Rozešla jsem se s ním, protože jsem ho už nemilovala a nemělo cenu náš vztah protahovat.
On: Zahýbala mi, spala s jiným a lhaním ze mě dělala blbce.
Ona: Chtěla jsem to ukončit. Nevěděla jsem jak mu to říct, abych mu neublížila. / Náš vztah hodně ochladl a já se začala scházet s jiným…
On: Rozešla se se mnou a hnedka si našla dalšího. Aspoň jde vidět, co jsem pro ni znamenal, když tak rychle vlezla za jiným.
Ona: Rozešli jsme se. Potom jsem někoho potkala a teď s ním chodím.
Všimněte si, že ani v jednom případě nebyl od dívky úmysl schválně ublížit, přestože kluk si to myslel. Pokud se jí pomstíte, bude to přičítat jen vaší ukřivděnosti. Jediné co mstou dosáhnete je, že najednou budete vy ten špatný, který někomu záměrně uškodil. Nedostaví se žádný sladký pocit, jen ze sebe uděláte hlupáka, který kolem sebe kope, aniž mu někdo něco udělal. A často vás dokonce bude litovat, čeho všeho jste schopni. Dobře, že od vás odešla, řekne si.
Taková pomsta vás prostě neuspokojí. Navíc je jasné, že když pomýšlíte na pomstu, tak jste se s rozchodem ještě nevyrovnali a jakýkoliv styk s bývalou vás bude znovu bolet.
Jediné, co vám pomůže se s celou situací vyrovnat je čas a chuť jít dál, aniž byste se pořád nimrali v minulosti. A ať se vaše představy zdají jakkoliv sladké a krásné, pomstít se bývalé za to jak vás opustila, vám mír a vyrovnanost nepřinese. A pokud ano, věřte, že to bude jen chvilková záležitost.

Pomsta má hodně tváří a hodně stupňů síly. Propadnout do ní není dobré, nechat se pohltit temnotou, stratit světlo před sebou. Stratit se ze světa, odvruhnout lidi sobě blízké. A nechat vše za sebou a být jen Ty a POMSTA...

Magie

24. prosince 2011 v 18:15 | Sora |  Write

MAGIE

Někdy se mi zdá, že patřím do dávný doby... Chodím sem a tam, tak jak se cítit mám.

Nevím, jestli si mě dokážete představit, jak nahá sedím uprostřed pentagramu, obklopeného svíčkami, kotlíkem s bylinkami a s kouzlem napsaným na papírku. (Jestli jo, tak jste úchyláci a nepředstavujte si to! :D)


Moje nejlepší kamarádka se ptala, jak jsem se k magii dostala, ale to já přesně ani nevím. Už když jsem byla maličká, byly moje oblíbené filmy ty s čarodějkama nebo upírama. Samozřejmě mě nejvíc pohltil seriál Čarodějky, u kterého jsem viděla všechny díly.



Když jsem byla menší, tak jsem se svými parťáky, kteří pro tohle také měli slabost, zkoušela vyvolávat ducha mrtvé kamarádčiny tety.. Ve stodole plné slámy, což teď nepovažuji za zrovna nejlepší nápad, jaký jsme měli.


Nevím, jestli bych na kouzla věřila, kdyby mi žádné nevyšlo, ale mně skoro všechna, která jsem dělala, působila. Většinou to byla kouzla lásky, kvůli nějaké písemce, ale jedno bylo i z černé magie. Také jsem na pár blozích potkala lidi, co v tom mají stejnou zálibu, jako já, a těm kouzla vycházela snad ještě líp než mně. Jednu dobu jsem taky pár lidí magii učila, ale to je tak 3 roky zpátky.Teď na to už moc nejsem. Když dělám nějaké kouzlo, tak spíš na sabat. Kdyby mě někdo hodně naštval, asi bych věděla, co bych mu pomocí magie provedla a jsem si jistá, že by se to alespoň v mírnější formě povedlo.



Věříš na magii a tajemno ? Stala se ti už nějaká magická/neuvěřitelná příhoda ?

Vánoce

24. prosince 2011 v 16:35 | Sora |  Sora San
Takže Vánoce tu máme ! :-)
Přeji všem všechno nejlepší a ať máte bohatého Ježíška a plno dobré nálady, když to není u nás tak ostatním to přeju :))
Adminka blogu Sora se nudila :-) a tak něco málo načmárala...:))
PS: Nedívejte se na kvalitu..je otřesná jako ten obrázek :D (Focené mobilem)
Takže ještě jednou Šťastné a Veselé Vánoce a dobrý začátek Nového Roku 2012 :) ♥

Prokletá krev

9. prosince 2011 v 18:23 | Sora |  Write
Jednou šla dívka lesem. Byla tma, všude bylo ticho až do doby kdy vyšla z lesa na mýtinu kde stál jeden obrovksý strom ozářený zvláštní žlutou barvou. V okolí byla tma ale jenom ten strom zářil. Dívku to zaujalo, i když se bála tak šla blíž a blíž k tomu stromu. Až byla asi na 7 metrů u toho stromu tak uviděla že se za ním cosi hýbe...když přistoupila ještě blíž ke stromu ta žlutá zář zmizela a mýtinu osvicoval jenom měsíc..tehdy byl úplněk. Za stromem se stále něco pohybovalo , ale už viděla trochu líp než před tím. Viděla že "to cosi" co tam je má černé vlasy a asi kdysi bílé šaty. Obešla ten strom a uviděla dřepět u stromu malé dítě a brečelo..hlava mu nebyla vidět mělo ji položenou o kolena a zakrytou vlasy. Dívka mu šáhla na rameno a zeptala se ho " Co tu děláš? " nebo " Co se ti stalo? " ale dítě nepřestávalo plakat, ale po chvíly přestalo. Najednou bylo ticho a potom se to dítě prudce otočilo k dívce. Dívka se polekala a začala křičet, protože to co viděla bylo horší jako její největší noční můra. Dítě nebylo jako živé..pleť mělo celou bílou, oči mělo šedé, hrozně velké a okolo očí mělo černé stíny. Pusu mělo celou od krve a vlasy se změnily v mastné a splihlé vlasy.
Dívka zavřela oči a stále křičela. Potom ucítila po nohách, že jí to škrábe. Začala kopat nohama a rychle vztoupla a běžela domů.Nikomu o tom neřekla a ani slovo se nezmínila.
Další rok dívka šla znovu tou stejnou cestou a ten strom tam stál pořád ale šla za světla takže se už tolik nebála a navíc byla s ní nejlepší kamarádka. Přišli blíž k tomu stomu a na tom stomu bylo napsáno krví " 15.srpna 2009 přesně opůlnoci se odehraje tvoje největší noční můra...bude větší než loni" Dívka se zděsila, ale její kamarádka neměla tušení proč se tolik bojí. Dívka co jí tahle pověst byla předurčena chytla její kamarádku za ruku a začala utíkat pryč z toho místa.
Jak bylo napsáno na kmeni stromu tak se i stalo 15.sprna 2009 přesně opůlnoci přišlo k dívce do pokoje totéž dítě jako před rokem...a ráno její rodiče našli ji a její kamarádku mrtvou. V ruce měla dopis ve kterém bylo : " Kdokoliv se jejich těl dotkne...do roka umřou též.." opět to bylo psáno krví a rodiče co plakali u dcery a její kamarádky měli roce stisklé....Do roka se setkali se svou dcerou a její kamarádkou ve světě mrtvých...

Pod Maskou-Vnitřní vidění

9. prosince 2011 v 17:50 | Sora |  Téma týdne
Všichni máme tvář schovanou pod nějakou maskou. I já mám masku, přiznávám se. Chovám se jinak před kamarády, před rodinou, nejlepšími kamarády a před cizími lidmi. Mám 3 masky, zatím nevím v jakém jsem stádiu..nebo nevím jak se mám ukázat. A proto čekám na nějakého člověka komu budu moct říci všechna svá tajemství a věci, které se ukrývají hluboko ve mě, dál od ostatních...a čekají až se objeví ten pravý člověk.

JÁ & TY

3. prosince 2011 v 19:54 | Sora

Když jdu městem, nevidím domy.
Když jdu lesem, nevidím stromy.
Když koukám vzhůru, nevidím nebe.
Kamkoli se podívám, vidím jen tebe.

Moje srdce klidně spalo,
dokud tvoje nepotkalo.
Teď máme oba pro co žít,
můžeme jeden druhého mít...


Kam dál